Více o Dr. Bachovi


Dr. Bach
Dr. Bach

Dr. Edward Bach (1886-1936) byl anglický lékař, homeopat a autor mnoha lékařských a spirituálních textů. Je známý především kvůli jeho práci s léčivými rostlinami a zanecháním jeho celoživotního díla známého jako "Bachovy květové esence".


Věděl, že i když vystudoval medicínu, nebude to klasická lékařská věda, co ho povede v další práci, nýbrž znalosti přírody a jejich zákonů, jež mu stejně jako pozorování způsobu života a lidského jednání otevřou bránu k dalším objevům. Velice brzy zjistil, že u každého pacienta se objevují jiné reakce na stejnou nemoc a stejný způsob léčby určité nemoci vyvolává u každého pacienta rovněž odlišné reakce. Proto se v jeho praxi stalo prioritou léčení člověka, jeho individuality. Individualita člověka se stala hlavním motivem jeho lékařské práce.

V březnu 1919 pak nastoupil do Londýnské homeopatické nemocnice. To vedlo Bacha k přípravě homeopatických očkovacích látek, které používal pro své pacienty. Takzvané homeopatické nosody se podávaly orálně . Bachovy nosody jsou známé a v medicíně se používají dodnes.

Dr. Bach se však s tímto úspěchem nespokojil. Jeho touha a vášeň ho hnaly dál objevovat a poznávat souvislosti mezi náladou člověka a jeho nemocí, mezi disharmonií v duši a projevem této disharmonie na těle v podobě nemoci. Věděl, že v této oblasti na něj čeká ještě hodně práce. Ve své ordinaci na Harley Street v Londýně se ještě intenzivněji zabýval zkoumáním lidské psychiky, nálad a postojů a hledal vhodné přírodní prostředky k léčení svých pacientů. V polovině dvacátých let minulého století byl dr. Edward Bach jedním z nejvyhledávanějších londýnských lékařů. Pro něho samotného ale tento úspěch moc neznamenal.

Když kolem roku 1930 jeho lékařská praxe dosahovala vrcholu, rozhodl se svou ordinaci a laboratoř v Londýně prodat, odstěhovat se úplně na venkov, do svého oblíbeného Walesu a v tichu a klidu přírody dále hledat přírodní léčebné prostředky. Pozorování lidí, jejich projevů a chování, ho vedlo k tomu, že hledal rostliny, které by svými energetickými vibracemi odpovídaly lidským náladám a reakcím a působením své energie byly schopné tyto nálady a stavy korigovat. Byl přesvědčen, že když člověk odstraní ze své duše špatné postoje, přiblíží se svému vnitřnímu štěstí a posléze i úplnému uzdravení. V rostlinách viděl sílu, kterou příroda poskytuje lidem, aby žili v harmonii se sebou samými a tím pádem i se svým okolím. Ještě za své londýnské praxe - v roce 1928 objevil účinky rostlin Mimulus, Impatiens a Clematis. Z nich připravené esence se při léčbě ukázaly jako velmi efektivní.

V roce 1934 se Bach přestěhoval do Mount Vernonu, který pak dodnes zůstal sídlem známého Bachova centra. Nadále neúnavně pracoval, objevoval nové rostliny, připravoval z nich esence, psal články do různých časopisů, přednášel, ošetřoval pacienty, kteří k němu docházeli z blízkého okolí. Jeho intuice a senzitivita byly vysoce vyvinuté – stačilo, aby si položil na jazyk nějakou rostlinu, a dostavily se u něj symptomy, které tato rostlina zprostředkovávala skrze svou energetickou hodnotu či své vibrace. Zájem o jeho práci narůstal, pacienti žádali esence i z jiných míst, a tak se dr. Bach rozhodl požádat o spolupráci homeopatickou lékárnu Nelsons v Londýně. Mateřská tinktura pro originální Bachovy esence se pořád ještě připravuje ručně v Bachově centru v Mount Vernonu z květů a rostlin tamější zahrady, načež ji homeopatická firma Nelsons v Londýně za dodržování stanovených předpisů a návodů podle dr. Bacha rozdělává dál do zásobních lahviček, které se distribuují do celého světa.

Začátkem roku 1936 považoval Bach svou práci na hledání správných rostlin pro uzdravení člověka za naplněnou a dokončenou. Uvedl do života jednoduchý a účinný způsob, jímž si lidé mohou sami pomoci zbavit se svých neduhů a tíhy a otevřít se radosti a zdraví. Ještě nikdo předtím necharakterizoval tak jasně a srozumitelně lidské emoce a postoje - a zároveň podal jednoduchý návod (a to doslova) k tomu, jak žít ve vnitřní harmonii a spokojenosti.

Vybrané z knihy: "Bachovy esence od A do Z", Dr.Katarina Michel, Metafora 2012